Každý z nás má svůj sen o práci, která by ho bavila a dobře vynášela. Jenže ne vždycky se nám podaří naplnění toho snu dosáhnout – životní okolnosti nás prostě hodí na jinou kolej a my jsme pak nuceni vydat se cestou, kterou jsme jet nechtěli. Kdo ale říká, že tím vlakem musíme jet až do cíle a nemůžeme vystoupit hned na příští stanici, abychom se vydali směrem, kterým jsme vždycky chtěli jet? Není ani ostuda vrátit se kus zpátky na rozcestí a zvolit si úplně jinou trasu.
Někdo by rád pracoval v zahraničí, někdo z domova, jinému by stačila dobře výdělečná práce, nebo zkrátka práce, která by zároveň byla i jeho koníčkem. Každý z nás má zkrátka svou představu, která odpovídá jeho charakteru a zálibám. Říct, která je ta opravdová práce snů, je asi stejně problematické, jako označit jednu ženu ze všech, co na světě žijí, za tu absolutně nejkrásnější a nejdokonalejší.
Pokud to tedy hodně zjednodušíme, práce snů je ta, která nás baví, odpovídá našim životním hodnotám, dává nám prostor k rozvoji osobního života (aniž by polykala tři čtvrtiny našeho času) a přitom nám poskytuje materiální jistotu. To je práce, kterou chcete dělat, že?
Nevzdávejte se svých snů!
Jako malí jsme snili o „kariéře“ popeláře, astronauta, pilota a dalších povoláních, která v našich dětských očích představovala určitý ideál. Jenže zatímco popelářem můžete být raz dva (i když už dnes víte, že práce v náročných podmínkách a manipulace s odpadky má k ideálu hodně daleko), třeba pilotem už každý být nemůže. A co teprve astronautem! To je téměř nedosažitelný sen, kterého se s rostoucím věkem a přibývajícím rozumem 99 % lidí vzdá.
Není ale řečeno, že byste se, už odrostlí dětským botičkám, svých snů o ideálním povolání měli vzdát. Samozřejmě, že do toho musíte vnést rozum, protože těžko teď v dospělosti budete začínat kariéru vrcholového sportovce, ale není řečeno, že musíte být přízemní. Je spousta lidí, kteří si (třeba i ve vyšším věku) splnili sen tím, že si otevřeli vlastní obchod, cukrárnu, hospůdku nebo začali podnikat v oboru, který je zajímal.